Krásně se na to dnes v poledne koukalo. Venku sice bylo taky parádně, ale naši muži servírovali
v Chemiku něco, na co naši fanoušci nebyli v minulé sezóně zvyklí – sebevědomý výkon, dodržování
taktických pokynů a chuť po vítězství, jakou už jsme u nich dlouho neviděli.
Leč popořádku. První třetina nebyla nějaký vyčkávací florbal, ale hra nahoru dolů, ze které vzešlo
naše první vyloučení, ale také první branka – naše. Aktivní přístup k bránění vyústil v brejk, který
starší z bratrů Rudišových zakončil úklidem v pravé šibenici sokolovské brány. Jeho mladší brácha se
pak musel otáčet v brance, protože Sokolov se nehodlal s aktuálním stavem smířit. Po třech minutách
se to ale soupeřům podařilo, vyražený míček se našim bekům nepovedlo uklidit do bezpečí a
pohotový soupeř dorážkou srovnal. Následovalo naše druhé oslabení, opět za sekání. Jenže hra ve
čtyřech nám nedělala problémy, takže v pohodě ubráněno a chvíli po návratu do plného počtu si
Holubovo nahození našel na brankovišti Myslík a protečoval ho až za bezmocného gólmana. A ani ne
za dvě minuty se Kroupa (Jakub) zbavil u mantinelu obránce a v brejku nadvakrát přidal třetí branku.
Avšak chlapci sokolovští jsou houževnatí, začali nás znovu mačkat a dvě minutky před sirénou využili
naší ztráty na půlce a brejk 2 na jednoho vyřešili jednoduše do prázdné.
Druhá třetina pro nás představovala nácvik oslabení. Zahájil to Koty sekáním hned po minutě druhé
části, pak Adam Jelínek zahrál rukou a do třetice zatáhl (zasekl) za záchranou brzdu Mates Čapek.
Bránění přesilovek sice máme v krvi, ale i pět oslabení je dost, a tak se soupeři podařilo při Čapkově
trestu srovnat a v polovině zápasu jsme mohli začínat znovu. Aby nám to nebylo líto, sroloval
sokolovský obránce jednoho z našich borců přes mantinel a šel si pro změnu sednout on. Jenže naši
přesilovkoví střelci ještě neměli seřízená mířidla a tak se šlo za vyrovnaného stavu podruhé do šaten.
Závěrečná část začala stejně jako první – bláznění nahrou dolů, které nemělo na skóre vliv hlavně díky
Kubovi Rudišů. Jeho brácha se pak prodral k míčku u pravého mantinelu a servíroval Jelínkovi „mezi
kruhy“. Adam se šance nezalekl a podruhé se zapsal do statistik zápasu, tentokrát tím nejlepším
způsobem – střelou na tyč, „dvacet nad led“ nedal gólmanovi šanci. Doufám, že si schoval míček 8o)
Nebyli by to však florbalisté z Lovosic, aby neudělali ze zápasu drama. Další sekání, další vyloučení a
při oslabení další přestupek – ano, tipujete dobře, opět sekání. Takže nájezd pro Sokolov. Šanci
srovnat si však soupeři nechali utéct, resp. jim ji utekl Kuba v brance. Zkušeně si počkal na blafák a byl
u své pravé tyče včas. Šlo nejspíš o rozhodující moment zápasu, protože místo vyrovnání jsme
úspěšně odbránili zbytek oslabení a hned po jeho konci nám soupeř nabídl přesilovku. Ta sice
zpočátku trochu drhla, ale pak se prosadil Ondra Pšenička a se dvěma brankami navrch se klukům
hned dýchalo lépe. Naopak soupeř znervózněl, nechal se ještě dvakrát vyloučit a to byla voda na
lovosický mlýn. Zvláště když Lukáš Rudiš druhou brankou (a třetím bodem) v zápase uklidnil
spoluhráče i početné publikum v hale. Závěr pak již naši borci zvládli na výbornou – hrou na míčku u
soupeřovy branky nepustili sokolovské do očekávaného tlaku a s přehledem si dokráčeli pro 3 body.
Spokojený trenér Jirka Holub si pochvaloval hlavně perfektní týmový výkon, dobrou práci juniorské
lajny a určitě byl spokojen i s výkonem strážce naší branky.
Vstup do sezóny to nebyl špatný, věříme, že kluci neusnou na vavřínu a budou dál pokračovat ve
slušně započaté práci. Hned příští sobotu vyrážejí na horkou půdu ústecké Slunety a týden na se
vydají do matičky stověžaté kde poškádlí rezervu superligového SKV.