Po celou sezonu stála u trenérského kormidla juniorského celku dvojice Vladimír Cikner a František Vokál. Spolu dovedli juniory na deváté místo tabulky a dokázali potrápit i soupeře z vyšších pater tabulky. Hodnocení samotného průběhu nedávno ukončeného ročníku se ujal kouč Cikner.

Letošní sezona zakončena ve středních patrech tabulky. Jak jí zhodnotit z tvého pohledu?

Na začátku sezony jsme vytyčili cíl do šestého místa. Nakonec jsme skončili devátí a na cílové místo jsme ztratili devět bodů. Umístění ale odpovídá kvalitě juniorského týmu. Nicméně jsme dokázali odehrát výborné zápasy s top týmy 2. juniorské ligy a získat s nimi body (Most 2:1, Teplice 3:3, Liberec B 5:5). Nedařilo se však takové výkony zopakovat (potvrdit) v zápasech, které jsme měli vyhrát, např. proti Litvínovu (4:6) nebo proti Roudnici (2:4).

Měli jste poměrně mladý tým s řadou hráčů, kteří byli prvním rokem v dorosteneckém věku. Jak se tito vypořádali s úrovní soutěže?

Juniorský kádr byl poměrně úzký a každý výpadek některého z hráčů byl v zápasech znatelný. Všechny zápasy odehrála jen čtveřice – Dittrich, Bureš, Vandrovec a Zámečník. Zklamáním pak byl přístup Václava Durka, který v lednu přestal chodit na tréninky a v podstatě bez vysvětlení ukončil hráčskou kariéru. Na můj vkus mnoho zápasů také vynechala dvojice Ultsch, Kabelka.

Jak jsi byl vůbec spokojen se samotným přístupem hráčů?

S přístupem hráčům jak k tréninkům, tak k zápasům, jsme bojovali, s kolegou trenérem Frantou Vokálem, po celou sezonu. Stále jsme hráčům kladli na srdce, že tréninky dvakrát týdně je to minimum co musí pro svou florbalovou kariéru udělat. Mrzelo nás, že jsme často do poslední chvíle řešili i sestavu na ligové zápasy. Florbal je kolektivní sport a je nutné, aby na trénink přišli všichni hráči, kteří jsou členy týmu. Naše představa je, aby byli přítomni na tréninku i hráči, které trápí např. nějaké drobné zranění! Je to důležitý díl do mozaiky tvorby týmu. Omluvenka připadá v úvahu jen v případě nemoci. Bohužel zůstalo jen u naší představy a málokdy jsme měli na tréninku kompletní tým.

Několik kluků už nastupovalo i za mužský tým. Fungovala podle tebe tahle provázanost?

Myslím, že je to žádoucí a správné, aby fungovala provázanost mezi „sousedními“ věkovými kategoriemi. V našem případě to bylo i logické vyústění, jelikož junioři měli jeden trénink týdně společný s muži.

Dalo se těžit z toho, že někteří hráči (Dittrich, Kabelka, Bureš, Ultsch, Grmela, Krejča) měli zkušenosti i z 1. ligy dorostenců?

Obecně je známo, že kvalitní soutěžní zápas vydá za 2-3 tréninkové jednotky. 1. dorostenecká liga tyto zápasy přináší a myslím, že někteří jmenovaní hráči uplatnili zkušenosti z těchto zápasů. 

Ostatně, i několik dorostenců občas posilovalo řady juniorského týmu. Jak tohle bylo k užitku?

Už jsem na to vlastně odpověděl v souvislosti s prolínáním věkových kategorií. Někdy je potřeba hráče i správně motivovat, aby při zápasech za jinou věkovou kategorii předvedli svůj 100 procentní výkon. Aby si hráči uvědomili, že pořád reprezentují oddíl ASK Lovosice LFP.

Jaké jsou plány týmu na nadcházející letní pauzu?

V nejbližší době se zúčastníme zájezdu na turnaj do Falunu a po návratu bude probíhat tréninkový cyklus se zaměřením na zvýšení fyzické zdatnosti a zlepšení pohybových dovedností.

A příští sezonu?

O příští sezoně budeme ještě jednat. Není úplně jasné jaké bude hráčské složení juniorského týmu. Nicméně s kolegou jsme připraveni v následující sezoně vést opět juniorský tým. Záleží kolik hráčů bude v tomto týmu pokračovat. Já s Frantou chuť máme.