Přípravu a organizaci na poslední turnaj předchozího kalendářního roku poznamenala opět vysoká nemocnost, nejen na straně našich borců. Nebudu popisovat celé patálie se sestavením hry schopného týmu, vezmu to ve  zkratce. Na počátku týdne, předcházející hracímu víkendu, jsme měli nahlášenou účast 7 hráčů. Během dvou dnů se nám účast díky nemocem smrskla na číslo 4. Ještěže neumím dost dobře počítat:-D, jelikož v jednu chvíli jsme měl děti pouze tři.  Situace zralá na Chocholouška a dlouhodobý pobyt v Bohnicích, jak dělaná. I přes všemožné doptávání  se na hráče, co jsem v hlavě dala dohromady, selhávala.

V momentě, kdy měli hráči pouze 3, se na poslední chvíli ozval hráč právě propuštěný z marodky :-D. Takže děkujeme Radku Pluhařovi. Tentokrát to opravdu vypadalo na naše odhlášení  z turnaje. V tento moment se trenér Alex rozhodl, že pojede s tolika hráči, kolik jich bude, i přes riziko možnosti, že nám nikdo nezapůjčí pomocníka. Po vyřešení logistických problémů,  obvyklá řidička našeho trenéra (já),  si válela šunky s chřipkou v posteli,  tak zaujal pozici řidiče otec trenéra Saša a trenérské duo doplnila trenérka Jitka Müllerová. Oběma patří velký dík. Velký dík i rodičům litoměřických posil, kteří si taktéž poradili s logistikou a na turnaj včas a v pořádku dorazili. Další události mám pouze z doslechu, tak snad nic nepopletu.

Naší cílovou destinací se tentokrát staly Semily. V počtu čtyř hráčů a dvou trenérů naše výprava s chutí napochodovala do haly, kde byli uvítání zástupcem Semil. S otázkou: „A to je všechno?“, ihned nabídl pomoc se sháněním posil:-D. V prvním zápase se našimi pomocníky stali hráči Semil, duel byl proti Štětí. Kluci se na hřišti rozhodně nešetřili. Proto se stalo, že když  ve druhém zápase proti Turnovu nastoupil do brány náš David Rybář a jelikož se agentce Jitce zrovna nepodařilo ulovit žádnou pomoci chtivou oběť, nastoupili naši borci v počtu 3 na hřišti a 0 na lavičce. V jednu chvíli prvního poločasu hráli naši hrdinové pouze ve dvou, jeden hráč byl tak unaven, že si i s pláčem musel jít chvíli odpočinout. Nedlouho poté, ještě se slzami na krajíčku, opět naskočil do zápasu. A kluci dokonce zvládli do poločasu vést, i přes náš „hojný“ počet hráčů na hřišti. V poločase nám přišly vypomoct dívky z jiného týmu a dopřály tak naším udatníkům malinko odpočinku. Musím dodat, že děvčata ocenila voňavé dresy. No ženská je holt ženská.:-D Třetí zápas proti hráčům Semil byl velkým nervákem až do samého konce. Tentokrát to jsme měli vyrovnanějšího soupeře a zápas se přeléval z jedné strany na druhou.

S tolika hráči, které jsme měli, by si asi dost týmů, a nechci se tím nikoho dotknout, možná ani nejeli, jelikož si už víc uvědomují, co a jak je čeká. Ocenit velkou medailí za hrdinství by měli dostat všichni. Matěj Reiser, náš hráč únavou plačící, čerstvě uzdravený Radek Pluhař, dobrovolný brankář (chytal úplně poprvé) David Rybář, který dostál svému jménu a do sítě chytil pár rybek, ale víc nepustil, Honzík Hrdina (už je hrdina 2x:-D), který měl neutuchající energii. Kluci předváděli úžasné herní situace a akce, které byly korunovány úspěchem. Opravdu moc mě mrzelo, že jsem nemohla jet a s týmem být, ale větru, dešti neporučím. Je štěstí, že článek píšu až s časovým odstupem, jinak bych si v návalu emocí z nemoci B-), opět mohla solit počítač. Kluci sami si asi neuvědomují. co vlastně dokázali, ale možná jednou za pár let, až budou vzpomínat na svoje florbalové začátky, tak na sebe snad budou hrdí, tak jako my (trenéři) a jejich rodiče jsme. Slova asi nestačí na popsání pocitů, ale i tak pánové bylo to skvělé a vy jste prostě úžasní. Trenérské duo přeje do dalšího roku všem vše nejlepší, zůstaňte tak skvělí i dál, hodně štěstí i toho hráčského, moc a moc zdraví všem (koho máme taky pořád shánět na soupisku:-D), děti stále tak zapálené do florbalu a i rodiče, kteří jsou ochotní své děti v tomto zápalu dál plně podporovat a jezdit s námi naše florbaltour za turnaji.