Stálicí brankoviště superligové České Lípy je již šestou sezónu v řadě lovosický odchovanec Jan Dvořák. Momentálně se jemu i celému týmu podařilo udržet příslušnost v české nejvyšší soutěži v sérii play-down proti Karlovým Varům. Jaký byl aktuální ročník z jeho pohledu, co mu pomáhá v udržení se na současné úrovni a jak vnímá lovosický florbal v současnosti? To se dočtete níže!

Máte za sebou šestou sezónu v Livesport Superlize. Jaká byla z vašeho pohledu?

Letošní sezóna byla velmi náročná. Podařilo se nám do ní velmi dobře vstoupit. Po prvních kolech jsme figurovali ve středu tabulky s velkým náskokem na spodní patra tabulky. Měli jsme tak vysokou naději na předkolo play-off. Bohužel někdy v listopadu přišel výsledkový výpadek a ocitli jsme se na hraně mezi týmy postupujícími do předkola play-off a týmy odsouzenými k boji o záchranu. V prosinci a lednu tým navíc zasáhla chřipková epidemie, která nás odsoudila k bojům o záchranu. Zápasy v sérii play-down byly doposud ty nejtěžší, ale nakonec se nám podařilo Karlovy Vary v sedmém zápase přetlačit a udržet superligovou příslušnost v České Lípě i pro další ročník.

Jaké byly vaše cíle před sezónou a podařilo se vám je naplnit?

Přestože byla Superliga zachráněna, nedá se o této sezóně mluvit jako o povedené. Kvalita našeho kádru je velká. Společně jsme pomýšleli na účast ve čtvrtfinále play-off se snahou zviditelnit klub.

Jak náročné bylo play-down, v němž jste bojovali o udržení až do poslední chvíle?

Jednalo se zatím o nejtěžší sérii v historii České Lípy. Přestože Karlovy Vary získaly v základní části pouze 5 bodů, podařilo se jim na play-down dobře připravit. My neměli tolik času na přípravu a bylo to znát v prvním víkendu, po kterém jsme prohrávali 0:2 na zápasy. Soupeř byl ve všech aspektech hry lepší a od nás musela přijít velká změna. To se nám podařilo a my se díky třem výhrám v řadě dokázali dostat zpátky na koně. Pak už to bylo jen o tom udělat ten poslední krok, který jsme si doslova vybojovali v posledním zápase série.

Spadla z vás velká úleva, když se vám podařilo se zachránit?

Určitě to byla velká úleva. V případě neúspěchu by naše působení mohlo pokračovat až do května. To by byla velká škoda, když za chvíli otevírají restaurace zahrádky a venku začne svítit Sluníčko.

Jak obtížné vůbec je v soutěži jako je Superliga se prosadit?

Myslím, že na pozici brankáře je to velmi specifické. Klub musí brankáři věřit, takže tlak v prvních zápasech je enormní. Příkladem je moje půlroční působení v Ústí nad Labem a České Lípě. V Ústí jsem odchytal dva zápasy, které mi úplně nevyšly a trenéři začali dávat přednost jiným brankářům. Proto jsem v polovině sezóny změnil klub a přešel do České Lípy, kde se mi naopak úvodní zápasy vydařily a já se stal jedničkou pro play-off.

Vnímáte jako výhodu, že jste už v 17 letech zde v Lovosicích pravidelně chytal mužskou 2. ligu?

Určitě! Mojí největší výhodou bylo, že jsem začal chytat už v pěti letech a vždy jsem hrál s kluky, kteří byli o několik let starší než já. Dobré taky bylo, že jsem chytal s Lukášem Topšem, který určitě patří k těm lepším brankářům. Vzájemně jsme se hecovali a snažili se dostat jeden před druhého.

Jak probíhá vaše příprava, díky které se už takovou dobu držíte na vaší úrovni?

O mojí přípravě bych radši moc nemluvil. V týmu nejsem brán jako největší dříč a je pravda, že každá letní příprava je pro mě utrpením. Nicméně jsem celkem svědomitý a dokážu se udržet na takové úrovni, abych odchytal zápas ve vysokém tempu. V zápasech mi nejvíc pomáhá moje soutěživost. Nedokážu prohrávat a udělám všechno jen, abych na konci zápasu nebyl ten se sklopenou hlavou.

Je něco, co byste vzkázal mladším gólmanům, aby se třeba také jednou dostali na podobnou úroveň?

Myslím, že pro brankáře je důležité, aby florbal hrál s oblibou a našel si různé motivace do tréninku. Není lehké chodit na tréninky a pouze se „válet“ v brance v zimním oblečení, zatímco ostatní běhají a vyplavují endorfiny. V tréninku se zaměřovat na svoje slabiny a snažit se je odstranit. Velmi nápomocné v tom může být video, jednoduše se natáčet při tréninku. Podle mně je také dobré si vyzkoušet jiný sport, kde se člověk hýbe a učí koordinace i jinak než na kolenou.

Sledujete stále lovosický florbal?

Florbal v Lovosicích stále sleduji. Vždyť jsem zde působil 15 let. Stále zde hraje taky brácha, táta vede mládežnické týmy a skládá tým veteránů/vozíčkářů. V České Lípě mi pořád vytýkají, že na trénink nosím oblečení Lovosic a každý zápas musím odchytat v lovosických štulpnách.

Jakou cestu podle vás ušel za tu dobu, co jste v jiném angažmá?

Lovosice mají neuvěřitelnou mládežnickou základnu, srovnatelnou s mnohem většími kluby. Velký úspěch byla účast dorostenců v play-off. Čím dál tím víc slýchávám o našich odchovancích, kteří se pomalu prosazují na těch nejvyšších úrovních. Z dívek například Jessica Kabelková, která i přes svůj mladý věk působí v nejvyšší soutěži žen a obléká dres Tatranu, má za sebou zahraniční angažmá a byla/je součástí České reprezentace. Anička Köhlerová, která hraje u nás v Lípě v juniorském týmu, kde se dostala do první lajny. Brankář Radek Dvořák září v dorosteneckých soutěžích a s Adamem Hrdličkou se dokonce účastnili kempu talentované mládeže. Oba už zaujali managery velkých klubů na severu a je tady spousta jiných hráčů a hráček, které mají velký potenciál a já se těším až o nich budu číst na florbalových portálech.

Je mi líto, že situace v mužském A týmu už tak zářivá není. Vážím si však práce všech hráčů, kteří se potýkají s častou kritikou a Lovosice reprezentují. Doufám, že se podaří tyto hráče udržet a doplnit mladými odchovanci. Jednou bych se do klubu rád vrátil a svými zkušenostmi pomohl v jeho rozvoji.

Autor titulní fotografie: Vít Černý (FBC Česká Lípa).