Svou první a zatím poslední sezonu v roli hrajícího trenéra mužů strávil Pavel Vodenka. Lovosický A tým v ní dokráčel k osmému místu tabulky, přičemž vybojoval sedmnáct bodů. „Z mého pohledu bych si představoval daleko lepší ročník,“ těmito slovy jej odcházející trenér okomentoval a jménem klubu mu chceme poděkovat za odvedené služby. O jeho nástupci vás budeme informovat.

Letošní sezona, 8. místo tabulky, 17 bodů. Jak o ní hovořit?

„Asi zklamání. Rozdělil bych to na dvě části – první a druhou polovinu. První půlka sezóna byla dobrá, drželi jsme se bodově v horních patrech tabulky, herně se nám vcelku dařilo a směřovalo to k tomu, že bychom mohli mít dobrou sezónu. Poté přišla druhá polovina a najednou se to vše otočilo. Body jsme prakticky nesbírali, herně to nebylo úplně ono i když ty výsledky byly těsné. Z mého pohledu bych si představoval daleko lepší sezónu.“

 

Poměrně úspěšný vstup do sezony, avšak po novém roce zisk jediného bodu za remízu s Jirkovem. Co se zlomilo v průběhu?

„Přesně jak jsem říkal před chvílí. Po novém roce se to vše otočilo a je za tím z mého pohledu plno důvodů o kterých víme, bohužel se nám to nedaří už pár let zlomit. Tenhle průběh je tu řekl bych každý rok, první polovina vcelku dobrá, poté úpadek. Chybí hráči, konkurence, hlad po úspěchu a především zodpovědnost.“

 

Jak fungovala samotná týmová souhra, respektive tým jako celek?

„Tým jako celek vypadal ze začátku vcelku slušně, na papíře to vypadá vždycky dobře ale realita je pak jiná, letos to nebyla výjimka. Parta a chemie v týmu byla ale dobrá, to je ale asi to jediné dobré z celé sezóny.“

 

Poslední turnaje jste dojížděli na trochu nižší počet hráčů. Byla to určitá komplikace?

„Byla to velká komplikace. Bylo to takto téměř celou druhou polovinu. Hrát sezónu se stabilními 6-8 hráči je velice náročný a těžko se s tímto dají dělat úspěchy. Proč to ale takto je druhou polovinu sezóny posledních pár let netuším, dělá nám to starosti a mě osobně to moc mrzí, protože ambice v této kategorii by měli být daleko vyšší.“

 

Během sezony za vás nastupovalo i několik juniorů. Fungovala i v tomhle ohledu mezitýmová spolupráce?

„Spolupráce s několika juniory fungovala. Tím, že jsme měli společné tréninky tak nebyl takový problém, dokázali jsme si vyhovět. Každopádně vzpomínám si na má léta v juniorské kategorii, chtěl jsem trénovat a hrát i za mužský tým, byla to čest. Tahle touha v dnešní době tam už ale u mladších hráčů není.“

 

Jaké jsou nejbližší plány do budoucna teď v letní pauze?

„Kluci mají teď „dobrovolné“ tréninky společně s juniory do konce tréninkového cyklu. Co bude následovat potom ale ještě nevím. Nová sezóna je v řešení a uvidí se jak to bude vypadat.“

 

A nějaký výhled do nadcházející sezony, byť už toho nebudeš přímo součástí?

„Jak jsem už říkal, nová sezóna je v řešení. Dává se dohromady jmenovitě tým a člověk, který si mužský tým vezme pod svá křídla. Mě do dalšího pokračování nepustí znovu obnovené zdravotní problémy, takže své místo opouštím. Já si svou zodpovědnost za tuto kategorii už vyzkoušel a není to žádný med. Doufal jsem v daleko lepší součinnost a práci i od sebe samotného.“