Výjezd ke čtvrtému turnaji v sezóně byl v plánu pro juniory do nedaleké Krupky, kde je čekala odveta s Katy z Kadaně, kteří jim měli po minulé porážce určitě co vracet a také souboj o první místo v tabulce s Florbal Teplice. Cesta v nepříznivém počasí, jak už je zvykem, když jedeme do Krupky byla bez potíží a s hojnou sestavou jsme tak dojeli v pořádku.
Zápas s Kadaní začal pětatřicet minut před 11 hodinou dopoledne a my jsme věděli co nás čeká. Minulý zápas s Katy jsme zaspali začátek a museli jsme dotahovat skóre, jiné to nebylo ani tentokrát. Naše snažení se o kombinaci a vytváření šancí srážely chyby v obraně a rozehrávce, které dvěma brankami Kadaň v první třetině potrestala. Do toho se přidala naše bídná koncovka, kluci se snažili udělat z golmana soupeře nejspíš hvězdu večera (vlastně dopoledne) a tak byl stav 0:2 po první třetině. O pauzu proběhla menší úprava taktických pokynů a když jsme dvě minuty po začátku prostřední třetiny dokázali snížit, opět přišla naše chyba ve středu hřiště a znovu jsme ztráceli dvě branky. V polovině zápasu přišla úprava sestavy s jasným cílem – začít dávat góly. A ejhle, během čtyř minut se dvakrát trefil „Číča“, poté nováček v sestavě Honza Bárta a obrat byl na světě – 4:3 po druhé třetině. Kadaň byla více než zaskočena a když se nám po minutě hry v poslední třetině podařilo vstřelit pátou branku a soupeři odskočit na rozdíl dvou gólů, vypadalo to nadějně. Jenže to by bylo až moc hezké aby kluci dokázali pošetřit nervy trenérů a tak se rozhodli udělat menší zápletku. Když dvě minuty a dvacet vteřin před koncem zápasu Kadaň vstřelila vyrovnávací branku bylo zaděláno na pořádné drama. Utkání na naší stranu ale vzápětí přelomil Honza Bárta, když 4 vteřiny (jak magické to číslo) po vyrovnávací brance trefil pravý horní roh branky a završil svůj hattrick. Poté přišel faul Katů a my jsme tak mohli dohrát zápas s míčkem na našich hokejkách a po siréně se mohlo slavit důležité vítězství.
Poté jsme měli jeden zápas pauzu a pak náš zápas o první místo v tabulce s Florbal Teplice. Dobrý vstup do zápasu potvrdil brankou Honza Vokál na 1:0 a tak dostal klid na naše hokejky. I když přišlo vyrovnání za další tři minuty, my jsme hráli s míčkem a tlačili se do branky. No a neslo to své ovoce, do konce první třetiny se trefil ještě náš kapitán Tomáš Ultsch a velmi dobře hrající Honza Bárta, po první třetině tedy 3:1 v náš prospěch. O pauzu přišly opět rychlé informace a když jsme v polovině zápasu vedli už 5:1, zdálo se, že máme cestu ke třem bodům více než otevřenou. Jenže co trenéři nechtěli, tak se stalo. Uspokojení, že po zbytek zápasu půjde vše samo ale jen hrálo do karet soupeři. Když na začátku třetí části snížily Teplice na rozdíl jediné branky, měli jsme zase né o jednu ale deset starostí více. Odpověď přišla od našeho „Číčy“ a soupeři jsme tak zase odskočili. Přesně 8 minut před koncem zápasu ale svítil na tabuli stav 6:6, tepličtí totiž dvěma zásahy skóre dorovnali. Jenže uběhlo 10 vteřin a Honza Vokál svým druhým gólem v zápase nám vrátil vedení. Poté se hra přelévala nahoru a dolů, až dvě minuty před koncem náš kapitán propadl a Teplice opět vyrovnaly stav utkání, který nakonec skončil remízou 7:7. My jsme tak přišli o dva body a vítězství.
Sestava: Tlachna, Žák – Helis, Pošík, Čermák, Ultsch, Kocourek – Mareš, Roneš, Bárta, Vokál, Šimánek – Jelínek, Kumšta, Valeš, Soudský, Dvořák.